"Ve světě improvizace neexistuje chyba. Jak můžeš udělat chybu, když vytváříš něco, co před tím neexistovalo?
Je však důležité, jak se při tom vyrovnáváš se svým egem. Mělo by ti sloužit a ne ty jemu."
Wayne Shorter
"Studuj všechny ty stupnice a akordy, ale při hře na ně zapoměň!"
Charlie Parker
@JAZZ TRIP Nr. 3
Tento příspěvek navazuje na @JAZZ TRIP Nr. 2, zabývající se různými způsoby chromatizace mixolydické stupnice a jejímu využití při improvizaci na dominantní septakordy (i dominantní jádra). Je to jenom jeden ze způsobů, jak dobře vyjádřit harmonii a rytmus během improvizace, typický pro bebop. V přiloženém notovém materiálu můžete najít, jak dobře spojit sestupnou škálu s rozloženým akordem, který je vytvořen buď z dominantního septakordu (notový materiál 1) nebo mollového septakordu (notový materiál 2), který s daným dominantním septakordem tvoří dominantní jádro. Rozklad předsadíme sestupné škále a od nejbližšího tónu sestoupíme po bebopové stupnici (což je vlastně chromatizovaná mixolydická st.). Nejlépe vše pochopíme z notového materiálu, který přikládám. Není to vyčerpávající výčet možností, jenom návod, jak s tímto materiálem začít pracovat. Dále můžeme rozvíjet podle své fantazie, obohacovat rytmus,měnit stupnicové postupy, tak, že je používáme sestupně, někdy vzestupně. Při tom všem, je dobré mít stále v paměti pravidla pro chromatizaci mixolydické stupnice uvedená v předchozím příspěvku.
Samozřejmě, je nutné procvičovat tyto fráze chromaticky, ve všech tóninách a tempech. Doporučují cvičit s metronomem.
@JAZZ TRIP Nr. 4
Další výlet do světa improvizace přímo souvisí a navazuje na předchozí dva. Týká se použití chromatizované mixolydické stupnice v blues. Vychází z toho, že jsem jenom, pro větší srozumitelnost, zapsal do not informace z instruktivního videa na Youtube. Bill Graham, jeden z žáků Barryho Harrise předvádí jeho metodu, jak přistupovat od základu k bebopové improvizaci v blues. Vše je velmi srozumitelně předvedeno a vysvětleno, jenom je tam těch informací hodně najednou, tak snad pomůžou noty, které přikládám. Když budete jednotlivé přístupy cvičit, je lepší se vyvarovat mechanickému přehrávání z not. Pokud přístup pochopím, můžu hrát rovnou "z hlavy" v tempu, které zvládám, nejlépe s metronomem a poté s vhodným playalongem (J. Aebersold Vol 42 - Blues in All Keys) ve všech tóninách. Je ale dobré stále vnímat, že jde jenom o jakousi základnu pro určitý druh improvizace a neuzavřít se v ní. Věřím však, že může přinést některé dobré návyky, které učiní náš hudební jazyk srozumitelnějším (hraní akordických tónů na doby, používání osminového rozdělení, atd).
Tady najdete zmíněné video: https://www.youtube.com/watch?v=T8h53UHTzho&t=461s
@JAZZ TRIP Nr. 5
Rád bych se zde zmínil o používání zmenšených stupnic v jazzové improvizaci. Důvodem je to, že dost často narážím u studentů na to, že se se zmenšenými stupnicemi nesetkali (prváci) a nebo jsou pro ně něčím nepřirozeným, co "leze špatně do ucha". Vzhledem k tomu, že považuji tuto stupnici za velmi dobře využitelnou, hlavně ve funkční harmonii, rád bych zde uvedl několik návodů k použití. V první části bych se věnoval tomu, jak zjistit, kterou stupnici použít v dané harmonické situaci. Zmenšená stupnice je symetrická (mimochodem, víte, které další stupnice jsou svojí kvalitou také symetrické?), osmitónová a obsahuje pravidelné střídání tónových a půltónových intervalů, což je vše výhodné pro tvorbu frází. Hlavní výhodou je to, že zmenšené stupnice jsou jenom tři a po intervalu malé tercie se opakují (stejnou zmenšenou stunici použijeme na akord G79b, Bb79b, Db79b i E79b). Od Karla Velebného jsem si zvykl na to odvozovat si tyto stupnice od intervalů 3, 5, 7 a 9b v dominantním septakordu s tím, že stupnici začínám celým tónem. Pokud bych tedy chtěl vyjádřit zmenšenou stupnicí akord G79b a začal intervalem 9b, stupnice bude vypadat takhle: as, b, h, des, d, e, f, g. Další pomůckou v orientaci může být to, že hraji dva mollové tetrachordy vzdálené o tritón (od as a od d) nebo sestupně hraji první čtyři tóny mixolydické stupnice a druhé čtyři tóny mixolydické stupnice vzdálené o tritón. Vzhledem k tomu, že je pro naše ucho na začátku trochu neobvyklá, snažím se ji vždy dát do kontextu nějaké harmonické kadence. V notovém příkladu, který přikládám, vycházím ze stupnicového cvičení Karla Velebného, jenom jsem ho zaktualizoval. Jde zde o kadenci I. - VI. - II. - V. První stupeň je vyjádřen bebopovou durovou stupnicí, šestý zmenšenou, druhý mollovou bebopovou a pátý zase zmenšenou. Čtyři cvičení jsou koncipována tak, že první začne od primy, druhé od tercie, třetí od kvinty a čtvrté od sexty počátečního durového akordu. Stupnice jsou tvořeny tak, aby byli rozsahem blízko sebe a plynule navazovaly. Je dobré cvičit je s metronomem na lehkou dobu ve všech tóninách, tempech i artikulacích. Toto cvičení je přípravné a pomáhá získat orientaci, jaké tóny použít v kadenci do durové resp. mollové tóniky při použití zmenšené stupnice.
@JAZZ TRIP Nr. 6
Chtěl bych navázat na předcházející díl, který se týkal používání zmenšených stupnic v improvizaci. Psal jsem o tom, že se tento typ stupnice lépe chápe v kontextu harmonické kadence v kombinaci se stupnicí jiné kvality, protože zmenšená stupnice, sama o sobě, vytváří pocit tenze. Cvičení, které zde chci ukázat, využívá kadenci IIm7 - V79b - Imaj7 (nebo 6). První akord vyjádřím vzestupně dórským modem, sestupně zahraji zmenšenou stupnici a dostanu se do tóniky. Začnu základním tónem dórské, poté tercií, kvintou a vždy plynule navážu nejbližším tónem zmenšené. V druhé části začnu dórskou sestupně a zpátky nahoru po zmenšené. Poté analogicky od tercie, kvinty a septimy. Konec kadence, kdy se dostanu do durové tóniky, můžu obměňovat svojí improvizací anebo zůstat na dlouhém tónu na nějakém vhodném intervalu, jak je naznačeno. Je dobré umět zahrát tato cvičení ve všech stupnicích a tempech. Hrát od začátku s metronomem nebo nějakým "playalong" základem. Klíčem je hrát tato cvičení striktně v rytmu, i když zpočátku v pomalém, podle individuálních schopností.
@JAZZ TRIP Nr. 7
Církevní stupnice jsou při studiu jazzové improvizace velmi často používaným hudebním materiálem . Jsou to, ale, pořád jenom stupnice. Jak na jejich základě vytvářet melodie, které jsou zajímavé?
V tomto JAZZ TRIPu bych se chtěl zabývat elementárními melodickými stylizacemi dórské stupnice, které lze aplikovat nejen na ni. Dórskou jsem si vybral proto, že je velmi často používána nejen v jazzu, ale i v jiných hudebních stylech a je nám zvukově blízká.
Následující cvičení obvykle nabízím studentům, kteří se s hraním dórské stupnice teprve seznamují, a proto jsou řazena od jednoduchých k těm komplikovanějším. Doporučuji je cvičit s metronomem a hlavně chromaticky. Velmi dobrou pomůckou při zdokonalování se v jejich cvičení je přehrávat si je s Play - Along doprovody (Jamey Aebersold Nr. 24 CD2). Při hraní s rytmikou můžeme lépe kontrolovat intonaci, rytmus, artikulaci a barvu zvuku.
Samozřejmě, podobných cvičení můžeme vymyslet nekonečně mnoho. Chtěl jsem, ale naznačit, že každou stupnici můžeme využít nejenom jako stupnici, ale spíše jenom jako zdroj pro vytváření melodií.
V pokročilejších cvičeních se také snažím ukázat použití průchodných tónů v rámci dórské stupnice, které vytvářejí určité napětí a jejich zařazení naznačuje cestu k chromatizaci melodických linek. Je důležité je používat ve správnou chvíli a nenarušit melodický oblouk dané fráze.
Tato cvičení by měla být jen jakýmsi úvodem ke studiu používání stupnic v jazzové improvizaci a dalším krokem by měla být snaha vytvářet svoje vlastní melodické fráze, kterými se chceme během improvizace vyjádřit.
